MINITEST: Audi A1 1.0 TFSI

31.ledna 2018 19:59

Další cesty za teplem a útěk před vánočním šílenstvím zavedly naše kroky na Gran Canarii, kde mě kromě krásných pláží a skvělého jídla, čekala možnost okusit tamní silnice v některém z půjčovnických vozů. Tentokráte jsem zvolil model Audi A1 - po skvělé Fiestě na Fuerteventuře a poměrně dobrém Citroenu C3 na Tenerife. Na auto jsem byl poměrně zvědavý  - kolik muziky nabídne prémiová značka v tak malém autě s délkou těsně pod 4 metry, tedy revír malých aut typu Fabie, Ibiza nebo Polo? Dostali jsme (nepřekvapivě) základní provedení se slabším 90 koňovým benzínovým motorem TSI, označeným jako TFSI ultra, který postupně proniká do všech modelů, ale v Audi už je k mání od roku 2015 (což se přiznám, že jsem vůbec netušil). První rozhlédnutí po interiéru nabízí kombinace uznání i zklamání - zažil jsem již řadu aut na řadě dovolených a vždy jsou to "holátka", málo kdy ale nemají palubní počítač nebo tempomat, nebo USB. Tento model neměl ani jedno (například). Uznání ale zaslouží zpracování a materiály na palubní desce, a celkově dojem z kvality a péče na každém coulu. Bližší ohledání odhalí, že i tady v základních verzích panuje tvrdý cost-cutting. Co s dírou po výklopném displeji, dejme tam poličku. Výplně dveří jsou z levnějších plastů a původ Audi na panelu dveří prozrazuje jen pár krásných hliníkových prvků na ovládání zrcátek. Jinak "běžná" koncernová kvalita, rovná se velmi dobrá. Obyčejné radio na CD Audi chorus, které vrací o 10 let zpět tím, že nemá ani AUX, ani Bluetooth ani USB a má jen CD s radiem, to fakt nečekám v autě za skoro půl milionu, byť má krásné ovládací prvky, opět naznačující, že tady nějaké peníze zahučely. Na fotkách je navíc vidět, jak nepatřičně působí v obří “díře” připravené pro nějaký slušný multimediální systém s velkou obrazovkou. Ale co, tak třeba na cestě překvapí. Tak vyrazíme. 

 

Tradiční ovládací prvky VW group znamenají, že můžeme vyrazit hned, netřeba nic zkoumat. Sedadlo se ovládá výškově stejnou pákou jako zbylé miliony koncernových aut, řazení a spojka je stejně přesné jako příjemné. Všechno je příjemně daleko a skvěle dosažitelné. Nastartování probudí třívalcové srdce a je čas vymotat se z podzemních garáží - malé rozměry, dobrý výhled, příjemný projev spojky a motoru od nízkých otáček a za pár okamžiků jsme venku na 20 stupních. Je to moje první setkání s koncernovým litrovým tříválcem, který nahrazuje 1.2 TSI napříč všemi modely včetně Oktavie. Co já na to? Je to stále třívalec, i kdyby soudruzi z NSR poručili větru dešti, některé jeho projevy nejde utlumit - ani v Audi. Když jsme vyrazili z podzemního parkoviště, nebyl čas zkoumat, co je to za motor a chvílemi mi jeho projevy přišly velmi podobné chrochtavému zvuku "oblíbeného" HTP - hlavně kolem 2 tisíc otáček. Poměrně dlouhé rychlosti znamenají že na dvojku a trojku se dá obsáhnout celkem velký rozsah rychlostí, ale rychlosti jsou daleko od sebe takže tu dvojku v hornatém terénu řadím často, někdy ji tam nechám i dlouhé kilometry na extrémně klikatých úsecích. Zhruba od 2 tisíc otáček motor sympaticky ožije, krásně táhne, kolem 4 tisíc začne mít sympatický bručivý zvuk až k omezovači, kdy vydává zvuky jako výrazně větší kubatura. Po tom, co dostane ručička otáčkoměru úvodní švunk, tj. motor se probudí a překoná ten moment kdy nejvíce prozradí kolik má válců, rychlost i otáčky letí nahoru hezky a tak vytočená dvojka znamená rychlost těsně pod 100 km/h - na kterou daný model dojede za 10.9 vteřiny. Při 130 km/h je cestování skvělé, dojem malého auta je potlačen nejen díky neslyšitelnému motoru, ale i jistému projevu auta. Motor točí těsně pod 3000 otáček a ještě má dost síly. I cestování nad touto rychlostí nevyvolává žádné obavy o auto nebo posádku. 

 

Za jízdy je v autě ticho, slyšet je nejvíc hluk od kol. Co se týče projevu motoru možná mi byl sympatičtější 1.2 turbo PureTech v 208 Peugetu (odkaz na test) ale je to pár let a očekávám, že to auto bylo obecně vevnitř hlučnější a proto motor zanikal v ostatním hluku, na který si ucho snadno zvykne. V určitých otáčkách se chvěje řadící páka, ale za normálních požadavků na výkon ten třívalec není lehké odhalit. Po návratu z dovolené, jsem ještě ten samý den jsem přesedl do 1.2 TSI a najednou mi ten rozdíl třívalce připadl celkem značný - rychlost a lehkost s jakou jdou otáčky nahoru ve čtyřválci je hlavně při rozjezdech velmi podstatný, ale vynikne to opravdu jenom při přímém srovnání. Co se týče apetitu tříválce, celkově jsme skončili s průměrnou spotřebou 6.5 litru, ale velmi těžko soudit jestli je to dobré nebo ne, protože na jednu stranu jsme z těch celkových 500 km několik set ujeli po překrásných horských klikaticích, kde jsem se velmi často nechal unést a držel motor ve vysokých otáčkách a někdy ho vyhnal až k červenému poli (i kvůli překrásnému zvuku) - na druhou stranu běžné přesuny se odehrávaly v ideálních 110 km/h, která spotřebu sráží dolu. Takže řekněme že je to v celkem rozumném rozsahu, ekonomice jízdy by určitě prospěla šestistupňová převodovka, která bude mít rychlosti blíže k sobě a umožní lepší využití nízkých otáček.

 

Podvozek je skvěle naladěný, spíš na komfortní notu - nikdy nic nebouchá, auto se sympaticky pohupuje a dovoluje i svižnou jízdu na silnicích, které jsem dosud potkal jen na Kanárech - stovky kilometrů horských silniček s přehlednými zatáčkami, minimálním provozem a povětšinou kvalitním asfaltem. I když není kvalitní, vyšší profil pneumatik a měkčí podvozek to zvládne skvěle - v této oblasti Audi exceluje, je otázka jestli se tím smaže těch pár set tisíc navíc oproti podobným modelům (nové Polo začíná na 270 000 a je to o kus větší auto, například. A ta kvalita podvozku a zpracování bude sakra podobná). Problém je, že jinak je to auto opravdu poněkud obyčejné - na hliníkových kolech navíc v bílé barvě zaujme jen zezadu. Při zavřeném kufru zaujme tvarováním světel resp převisu dveří nad RZ, a při otevřeném víku kufru pro Audi typickými prolisy kapoty, kde chybí světla, respektive jsou nahrazena malinkatými nouzovými - tady je taky vidět ta rozšafnost - světla která kvůli designu zadní části musí být součástí pátých dveří pak musí být kvůli legislativě a bezpečnosti nahrazena duplicitními světly - obrysovými a odbočovacími, resp. výstražnými. Praktičnosti také nepřidají plně lakované nárazníky, které nejen na zahuštěném ostrově poměrně trpí na přešlapy při parkování (což ale společný jmenoval většiny aut).

 

Interiér reflektuje tradiční prvky Audi jako kulaté výdechy, sportovní volant, krásný font a grafiku přístrojů, sympatické sedačky a jak jsem již psal, skvěle padnoucí ovládací prvky. Pro dva na cestování naprosto perfektní, pro čtyři samozřejmě slabší, ale rozhodně bych se nebál pár kamarádů naložit - netrpěli by ani na výšku ani na délku. Pro čtyři skromné je i 270 litrový kufr, v dnešní době lehce pod špičkou, kde jsme u 300 litrů.

 

Co se týče výbavy, jak už jsem naznačil, nebylo moc co testovat - za cenu kolem 460 000 dostaneme jen manuální klimatizaci a základní bezpečnostní prvky (které jsou dnes povinné) jako ESP, monitor tlaku v pneu, ABS atp. V základní ceně nejsou ani takové "obyčejnosti" jako tempomat (7 000 Kč), palubní počítač, bluetooth (8 000 Kč) nebo hill-hold. O loketní opěrce, nebo nastavitelné bederní podpěře ani nemluvím. 

 

Suma summary - auto je povedené, jenže takových je v této velikosti celá řada a ta cena je podle mě celkem těžko obhajitelná, tím spíš když nebudu chtít úplné holátko a třeba budu chtít manuální klimatizaci a tempomat a ještě pár drobnosti, tak jsme na částce začínající pětkou a to je moc. Nemluvě o tom, že auto se vyrábí od roku 2010 (!) takže je na trhu už 8. rok a to je v této kategorii byť s malým faceliftem a obměnou motorů je celkem dlouhá doba. 

 

 

 

Nejbližší akce

Zobrazit všechny akce

Odběr novinek

Reklama | Kontaktujte nás | Partneři projektu | Obchodní podmínky | Ceník inzerce

© Copyright 2013 - 2015 MotorSvět CZ, všechna práva vyhrazena N.O.S.
Facebook Twitter Nahlásit chybu Oblíbené Fotogalerie Kalendář akcí