MINITEST: Ford Transit 4x4 Extreme

28.července 2015 12:19

Autosalon Dajbych nám nedávno umožnil otestovat Toyotu Land Cruiser 76 se čtyřlitrovým šestiválcem. V našich končinách se jedná o vůz, který není moc vidět, zvláště v benzínovém provedení. Bohužel to byla jen odpolední story. Spokojenost našeho partnera nám umožnila také otestovat něco ještě unikátnějšího. Ford Transit 4x4 Extreme se zakázkovou přestavbou, zhotovenou v Německu. Vedle faktu, že se jedná o předváděcí vůz, to je také první vyrobený kus. Musím říct, že na první pohled vypadá docela odvážně. Takže víkend s ním vypadal na zajímavě strávený čas.

 

Design - V provozu jej nepřehlédnete

 

Základní podvozek sice vychází z nižší výbavy Base, takže tu nenajdeme mlhové světlomety nebo přední masku v kontrastní barvě, na druhou stranu zakázková úprava to bohatě vyváží. Původně bílý lak kabiny pokryla kvalitní fólie v šedém matu, stejně jako zadní nástavbu. Škoda, že černé logo nebylo po nanesení na mokrý povrch dostatečně uhlazeno a místy se zkrabatělo. Koncept vozu poměrně zúžil výběr litých kol, ale volba pětipaprskových ráfků se povedla. Navíc, není potřeba se o ně bát, masivní terénní pneumatiky je dostatečně ochrání.

 

Zadní nástavba se vyrábí z laminátových desek a na ložnou plochu se většinou používá klasická plovoucí podlaha. V našem případě byl prostor prázdný, ale zákazník si jej může vybavit dle svých požadavků. Já bych tam viděl krásné spaní s kuchyňkou a klimatizací.   

 

Interiér - To neljepší z dodávky

 

Interiér odpovídal spíše vyšší výbavě Trend, slibující komfortní cestování. Za volantem dodávky jsem naposledy seděl zhruba před dvěma lety, kdy jsem dostal devítimístného Citroëna Jumper. Jednou z jeho horších stránek byla ergonomie sedadel. Řidičovo bylo celkem pohodlné, ale spolujezdce po sto padesáti kilometrech už bolela záda. S faceliftem sice přišla výrazná změna k lepšímu, ale s Transitem se to úplně srovnávat nedá.

 

Tady jsem našel velmi pohodlnou trojici sedaček a plně nastavitelný volant. Ovládání zpětných zrcátek jsem ale nenašel, tím pádem jsem se uchýlil k ručnímu natavení. Klasická verze má také dobře dostupné tlačítko vypínání ECO módu, ale tohle je chlapácká verze bez těchto nesmyslů. Celou středovou konzolu zabralo multimediální zařízení s rádiem ICE pack 2. Vedle připojení pomocí AUX a USB komunikuje s mobilním telefonem pomocí Bluetooth. Mobilní zařízení šlo připojit velmi snadno a i handsfree fungovalo bez problému. Mimochodem, můj postarší Samsung Galaxy S II se perfektně vešel do výkroje napravo od volantu, ale nic většího tam nedáte.

 

Kvalitní dodávku definuje dostatečné množství odkládacích míst. Začneme hned u dveří, kde je ve spodní části tradiční výkroj a v horní malá kapsa na žvýkačky či drobné. Ve spodní části palubní desky jsou na obou stranách prostory pro 1,5 litru velké PET lahve. Za kapličkou budíků najdeme další schránku na psací potřeby a nabíjení zařízení pomocí 12V zásuvky. Nad rádiem se nachází stoleček na dokumenty a spolujezdec může využít buďto velkoobjemovou schránku, nebo jednu ze dvou kapes bez víka. A málem bych zapomněl na trojici schránek nad hlavou, přičemž postranní měly pogumovanou úpravu.

 

Motor - Připraven na vše

 

Standardně najdete v nabídce Fordu celkem tři motorizace vyhrazené modelu Transit. Ve všech případech se jedná o dieselové čtyřválce Duratorq TDCi o objemu 2,2 litru, plnicí emisní normu Euro 5. S příštím rokem by měla přijít nová série plnící normu Euro 6, která je už nyní závazná pro osobní automobily.  S výkonem se začíná na 100 koních a kromě 125 koní můžete mít až 150 koníků. Pro verzi 4x4 Extreme jsou vyhrazeny dvě silnější motorizace, přičemž námi testovaný vůz měl 125 koní. Spojený byl se šestistupňovou manuální převodovkou odpovídající předpokladům jízdy v terénu. První dva rychlostní stupně byly poměrně krátké, trojka už byla delší.

 

Potěšujícím faktem byla absence Start/Stop systému. Naopak v rámci ECO balíčků se může v Transitu objevit omezovač na 90 km/h a 110 km/h, protože za těmito hranicemi je jízda neekonomická. Každopádně jsem ve voze ECO mód nenašel, přesto jsem více jak 110  km/h jet prostě nemohl. Možná se tato funkce dala vypnout přes palubní počítač, ale němčinu zrovna neovládám.

 

Pohon všech kol zajišťuje elektrohydraulický člen, automaticky přenášející část výkonu na přední kola v závislosti na aktuální trakci. Systém pracuje se senzory ESP, které neustále monitorují styk kol s vozovkou, což pomáhá přesněji rozdělovat hnací moment mezi nápravy. Jeho ovládání je velmi jednoduché, protože pracuje pouze ve dvou režimech. V základním módu "Auto" jsou primárně poháněna zadní kola a přední se připojí pouze v případě ztráty adheze. V terénním režimu Lock je přední náprava připojena trvale a soustava na ni posílá větší poměr síly. Vedle ESP je v plné pohotovosti také ABS. 

 

Jízda - Jen tak něco ho nezastaví

 

Na specifika jízdy s dodávkou je potřeba si trochu zvykat, ale Transit stále dokazuje, že chce být maximálně pohodlným dělníkem, a je to znát. Vedle zmíněné ergonomie nabízí dobře nastavený posilovač, umožňující snadné manévrování ve městě. Tam je potřeba si dát pozor na rozdíl mezi dvojkou a trojkou, přičemž podřazení pomůže meziplyn. Zpětná zrcátka velikosti sloních uší a rozdělením do dvou částí minimalizují také mrtvý úhel. S efektně velkými koly však počítejte s větším poloměrem otáčení. Výhled z vozu je díky výšce ukázkový, ale musíte si zvyknout na silný B-sloupek. To je ale charakteristické pro všechny dodávky. Na okreskách se Transit choval velmi slušně a stabilně. Bez zátěže měl tendenci pochopitelně poskakovat, ale po zatížení příkladně plul. Na dálnici při zařazené šestce máte otáčky hluboko pod hranicí třech tisíc, takže netrpíte nadměrným hlukem.

 

Spíš Vás asi zajímá, jaký je v terénu. Zkoušeli jsme jej na šotolinových kopcích, doplněných o tradiční travnatou nerovnou plochu. Předem jsem zapnul elektrohydraulický pohon všech kol, protože bez zátěže s pohonem zadní nápravy nedojedete. Díky vysoko posazené kabině a nástavbě až na vršku podvozku nebyl nikde problém a i kopec s ostrým úhlem, kde jsem chvilku balancoval na dvou kolech, zvládl jako nic. Světlá výška byla navíc díky kolům a terénním pružinám navýšena o 140 milimetrů.  Jestli potřebujete propagační vůz do hor, lesa a nevím kam ještě, tohle je jasný kandidát. Škoda, že jsem s ním nezkusil nějaký ten brod. Nám se naštěstí nepovedlo najít překážku, která by se otřela o nápravu, ale už podle fotografií vidíte, že osy jsou opravdu mohutné a stejně tak i obal diferenciálu. Jenom pozor, když vyjedete zpět na silnici. Jednak v režimu Lock má vůz vyšší spotřebu, ale hlavně není vybaven mezinápravovým diferenciálem, takže v prudkých zatáčkách by se hádala přední a zadní kola.

 

Verdikt - Pro náročné

 

Na rozdíl od jiných testovaných automobilů je tohle poměrně unikátní. Míří totiž na úzkou klientelu s potřebou terénního a spolehlivého vozu do terénu. Variabilita vybavení zadní nástavby je velmi individuální, takže splní požadavky jak obytného dobrodruha, tak reklamního showmana. Navíc se jednalo o první vyrobený vůz. Z těchto důvodů není možné přesně stanovit konečnou cenu. Ta se odvíjí od základního podvozku a výbavy nástavby. Každopádně, cena offroad kitu se pohybuje kolem 135 000 Kč.

 

Testoval: Mario Rychtera

 

Foto: Štěpán Pecha

 

Nejbližší akce

Zobrazit všechny akce

Odběr novinek

Reklama | Kontaktujte nás | Partneři projektu | Obchodní podmínky | Ceník inzerce

© Copyright 2013 - 2015 MotorSvět CZ, všechna práva vyhrazena N.O.S.
Facebook Twitter Nahlásit chybu Oblíbené Fotogalerie Kalendář akcí